Ve Francii se břidlicový plyn stal předmětem mnoha fantastických představ. Podle studie amerického energetického úřadu US EIA se totiž na západní polokouli skrývají obrovské zásoby břidlicového plynu a ropy: 3,87 bilionu krychlových metrů plynu a 4,7 miliard barelů ropy. To v přepočtu znamená zhruba osmdesát let spotřeby plynu a šedesát let ropy. To je dost na to, abychom začali bláznivě snít. Francouzi v tom nejsou jediní. Polsko začalo snižovat svou závislost na Rusku, Velká Británie počítá s tím, že si tak vynahradí úbytek svých ropných polí v Severním moři.
Pravdou je, že tyto netradiční břidlice způsobily ve Spojených státech revoluci. V letech 2005 až 2012 se produkce plynu zvýšila o 33 procent a ropy o 28 procent.
Podle nedávné studie poradenské společnosti IHS Cera vedl břidlicový boom v roce 2012 ke vzniku 2,1 milionu pracovních míst, přinesl 75 miliard dolarů v podobě daňových příjmů a zvýšil příjem každé domácnosti o 1 200 dolarů. Spojené státy vydělaly na efektu „břidlicové ropy a plynu“ hned dvakrát. Obnovená činnost ropného průmyslu podpořila hospodářství a díky zvýšení těžby plynu se výrazně snížila jeho cena: za čtyři roky šestinásobně. Pro energeticky náročná odvětví to znamená obrovskou konkurenční výhodu, která ve Spojených státech znovu nastartovala industrializaci. Hypotéza, že severoamerický kontinent by mohl být na konci tohoto desetiletí energeticky nezávislý, je dnes velice pravděpodobná.
Je však třeba poznamenat, že Evropa není Amerika. I kdybychom připustili, že těžba břidlicového plynu nepoškozuje životní prostředí a kdyby technologie známá jako hydraulické štěpení byla v Evropě dovolena, nezpůsobil by břidlicový plyn v Evropě hospodářský otřes stejného rozsahu jako ve Spojených státech. Tento argument sdílí odpůrci břidlicového plynu, ale sdílejí ho i průmysloví odborníci na ropu a zemní plyn.
Evropa není USA
Na toto téma doposud nebyla vypracovaná žádná seriozní studie. Zdá se to jako nemožný úkol vzhledem k tomu, že nikdo dnes nemá představu, jaký je reálný potenciál Evropy. Odhady US EIA a dalších státních úřadů se opírají o suroviny přítomné pod povrchem, a nikoliv o ty, které by bylo možné vytěžit za přijatelnou cenu. A jen zřídka přesahuje míra návratnosti několik procent. I kdyby šlo průměrně o 10 procent – což je spíše optimistická úroveň – potenciální výroba břidlicového plynu v Evropě by nepřesáhla dohromady 1,3 bilionu krychlových metrů. V Evropě tak na 25 let výroby připadá necelých 5 procent roční spotřeby. Je to sice pouze velmi teoretický výpočet, ale má tu výhodu, že připomíná řádovou velikost. Podíl nekonvenčních plynů ve Spojených státech v roce 2012 tvořil 56 procent celkové spotřeby.
Rychlost a rozsah těžby v zámoří nejsou ale zdaleka stejné jako v Evropě. Výjimečné podmínky, které existují ve Spojených státech, tu neplatí: přítomnost velkého ropného a plynárenského průmyslu, dostatečný počet vrtných zařízení, síť potrubí, volná prostranství, to vše Američanům umožnilo za několik málo let uskutečnit více než 200 000 vrtů. Právní prostředí také sehrálo svou roli: občané jsou vlastníci pozemků a mají finanční zájem na tom, aby s firmami podepsali smlouvu.
Obrovské náklady na těžbu
Infrastruktura není v Evropě tak rozvinutá jako je v Americe a evropské předpisy jsou daleko přísnější. Polsko, které začalo s průzkumem v roce 2008, zatím uskutečnilo čtyřicet vrtů. V Dánsku byla první těžba posunuta o rok kvůli tomu, že bylo potřeba vypracovat hloubkovou studii dopadu na životní prostředí. Stejně tomu bylo i ve [Velké Británii](3164711). „V Evropě bude trvat deset let, než bude možné začít z těžbou, zatímco ve Spojených státech tři roky,“ odhaduje průmyslový odborník. „Nebude možné vrtat v jedné lokalitě na několika místech najednou,“ dodává. Nedávná studie Bloomberg Energy Finance navíc ukazuje, že by výrobní náklady ve Velké Británii byly o 50 až 100 procent vyšší než ve Spojených státech.
Výroba ropných břidlic v Evropě bude méně rozsáhlá, delší a dražší a zřejmě ani nebude možné snížit její cenu ani zajistit větší energetickou nezávislost. Francie je sice schopná vyprodukovat 30 % své spotřeby plynu, svůj účet za elektřinu v roce 2012 však snížila jen o 3 až 4 miliardy eur z celkových 70 miliard. Ani na nezaměstnanost nebude mít takový dopad. Několik málo odhadů, které vypracovaly společnosti SIA ve Francii nebo Poÿry v Británii, se nemohou srovnávat se zkušenostmi z USA. Tyto odhady závisí na počtu pracovních míst na milion metrů krychlových nebo počtu vrtů. Výpočty v lepším případě poukazují na možnost vytvoření několika desítek tisíc pracovních míst v každé zemi. To v dnešní době rozhodně není zanedbatelné. Břidlicový plyn se ale nestane zázračným receptem, který Evropě pomůže překonat krizi.