Pro libyjského diktátora konečně nadešla hodina pravdy. Po několika měsících skončila zapomenutá válka, vedená v zemi vzdálené od Evropy co by kamenem dohodil. Kaddáfího prohra značí vítězství pro NATO. Tedy na tak docela. Pokud Evropa, sužovaná finanční krizí, ponechá Libyi svému osudu, mohlo by se toto vítězství obrátit v prohru. V bruselských kuloárech se už mluví o obavě z „katastrofického úspěchu“.
Díky předchozím zkušenostem – z Balkánu a Afghánistánu – víme, jak vysoké jsou náklady a rizika poválečného vývoje jedné země. V případě Libye je největším rizikem možnost, že Kaddáfího pád přivodí novou spirálu násilí, kterému budou vystaveni civilisté, a že se noví „vítězové“ s vervou pustí do vyřizování účtů.
Jakým způsobem tedy zajistit bezpečnost? Dnes už je jasné, že Američané, kteří se zúčastnili bojových operací jen s největším sebezapřením, si nepřejí nic víc, než se svého břemene zbavit. Barack Obama nemá v úmyslu poskytnout ani personální ani hospodářskou pomoc na vyřešení problému v zemi, kterou považuje za součást evropské sféry vlivu. Ruce k dílu tedy musí přiložit Evropa, která byla prostřednictvím Paříže a Londýna vůdčí silou vojenské intervence (…).