Poskytnutí finanční pomoci Irsku, ať už k tomu dojde kdykoliv, není jen milníkem v našich dějinách. Je rovněž klíčovým momentem pro samotnou Evropskou unii. Způsob, kterým EU vyřeší potíže s tímto malým potížistickým státem, bude velkým testem toho, zda je EU stále sociálním a politickým projektem vybudovaným na odkazu druhé světové války, či zda je jen dalším prostředkem k prosazování zájmů bohatých.
Ať už si vláda říká cokoliv (a kdo vůbec může něčemu od tohoto zdroje věřit?), klíčovou otázkou ohledně pomoci není to, zda k ní dojde, ale za jakých podmínek. Jak vysoký bude úrok? Jak dlouho bude muset Irsko tyto peníze splácet a za jak dlouho má dosáhnout mýtické hranice 3 % rozpočtového deficitu?
Tyto otázky se mohou tvářit jako technické finanční záležitosti. Ve skutečnosti jsou to však záležitosti politické a morální. V evropském projektu řezají do živého. EU existuje díky ponaučení získanému tou nejúděsnější cestou, skrze explozi barbarismu a nejničivější konflikt v lidských dějinách. Ta lekce je jednoduše daná: národní zájem každé evropské země je svázán s blahobytem všech ostatních evropských zemí. Anebo ještě jednodušeji: není v zájmu nikoho, aby se jeho soused hospodářsky zhroutil.