Poté, co jsem se v Aténách během nekonečných protestů proti úsporným opatřením rok setkávala se stále stejnou skupinou anarcho-levicových aktivistů a odborářů, jsem konečně potkala Řekyni, která by mohla být určitým symbolem hospodářské krize.
Dimitra je 62letá babička žijící v dříve výstavní a dnes chátrající čtvrti kolem náměstí královny Viktorie. Vede malý obchod, který živí nejen ji, ale i její nezaměstnanou dceru a dvě vnoučata. Její situace se zhoršuje. Vždy platila daně, i když se jí za to její přátelé, kteří se placení daní vyhýbali, vysmívali. Nikdy neutratila více, než si mohla dovolit. Avšak úsporná opatření přinesla zvýšení daní a poplatků za služby, a tak i jí docházejí úspory. Jako kdyby to nestačilo, její čtvrť je nyní plná narkomanů a gangů. Po setmění se bojí vycházet ven, protože se už nesčetněkrát stala obětí přepadení. „Jsem vyčerpaná,“ svěřuje se.
Řečtí politici lidem jako Dimitra mnoho let nevěnovali vůbec žádnou pozornost. A to byla chyba. Tato mlčící většina – Řekové, kteří se chovali podle pravidel, platili daně a žili v rámci svých finančních možností – nyní platí za dluhy nahromaděné zkorumpovaným, neefektivním a klientelistickým politickým systémem, který jim téměř nic nedal. Vláda by se neměla obávat aganaktismenoi, tedy Řeků, kteří vyřvávají protivládní hesla a táboří už několik týdnů na náměstí Syntagma po vzoru protestujících španělských indignados. Měli by se bát Dimitry a všech ostatních Řeků jako ona, kteří dali řeckým politikům výhodu pochybnosti a kteří když viděli, že rok plný úsporných opatření k ničemu nevedl, s nimi nakonec ztratili trpělivost.
Z hlediska domácí politiky se za současnou situací skrývá několik vrstev problémů: Stagnující hospodářství téměř sovětského stylu, které upřednostňuje ochranu před meritokracií, kultura korupce, která plýtvá veřejnými prostředky, a nedávný nárůst ilegální imigrace, kterou špatně řešili Řekové i Evropané a která zanechala v Aténách tisíce nezaměstnaných a stále zoufalejších běženců bez dokladů. Během loňského roku byl zaznamenán znepokojivý nárůst násilných trestných činů a aktivity dříve okrajových neonacistických gangů, které dnes někteří starousedlíci vnímají jako efektivnější záruku bezpečnosti než městskou či státní policii.
Celý článek na stránkách Presseurop, ZDE.