Také jste si všimli, že spolu s evropskou krizí jsou otázky týkající se našich demokracií stále naléhavější? Po dlouhé generace byla demokracie takřka svatá a v Evropě nijak zpochybňovaná. Ale v souvislosti s nastolením úřednických vlád v Řecku a Itálii nabývá tato otázka na závažnosti. A stejně tak i čím dál přísnější požadavky, které Evropa pod nátlakem Německa diktuje akčním plánům národní politiky.
Evropská komise minulou středu opět upozornila, že chce schvalovat státní rozpočty ještě předtím, než budou předloženy ke schválení parlamentům členských států. A co si myslet o národních demokraciích v okamžiku, kdy i nejortodoxnější země jako Německo a Finsko začínají na vlastní kůži pociťovat růst úrokových sazeb? Berlín 23. listopadu nedokázal v aukci umístit všechny dluhopisy. Co se to děje?
Podívejme se na mapu Evropy. Jak na tom jsou mocné vlády? V rámci německého modelu jednoty ve stabilitě musí každý ze sedmadvaceti členů EU dát své záležitosti do pořádku.
Nizozemský „polderový“ model prosperity je stejně jako modely uplatňované v Porýní a skandinávských zemích už překonaný. Volební debaty, jako jsou ty ve Španělsku, nebo vyjednávání o vládě jako v Belgii se týkají především podmínek a náležitostí toho, co už Evropa prosadila.
Stejně tak i klíčové oblasti, které si členské státy mohly až doposud ponechat, jako je sociální, justiční a imigrační politika, se dostávají mimo jejich kompetence, a národní mantinely svobodné a demokratické debaty se tak stávají pouhou iluzí.
Odborníci na politický marketing musejí vyvíjet obrovské úsilí, aby svým národním politikům dodali na důležitosti, protože vědí, že se tón politické argumentace určuje jinde.
Celý článek čtěte na stránce Presseurop.eu