Reklama
 
Blog | PRESSEUROP.EU Aktuality z Evropy

Zpráva o stavu Unie: Projev do prázdna?

Výroční zpráva o stavu Evropské unie, který pronesl 11. září předseda Evropské komise José Manuel Barroso, nevzbudil mezi Evropany příliš velký zájem. Podle politologa Hendrika Vose je to zajímavý paradox vzhledem k tomu, že Evropa v jejich životě ještě nikdy nezabírala tak velký prostor.

Už několik desítek let mají američtí prezidenti ve zvyku představit na začátku roku zprávu o stavu unie. V projevu před společným zasedáním Kongresu představí plány a výzvy pro nadcházející měsíce. Po každých dvou až třech větách se obecenstvo zvedne a tleská. Mexickou vlnu jsme ještě neviděli, ale není k ní daleko. Projev přenášejí v přímém přenosu téměř všechny televizní stanice a sledují ho desítky milionů Američanů. Pozorovatelé pak následující dny pitvají každé slovo, písmeno a čárku. Noviny vycházejí obtěžkané přílohami.

Dnes se ke stavu Unie vyjádřil i předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Od roku 2010 se na začátku politického roku obrací k Evropskému parlamentu. Projev bude přenášet v přímém přenosu kabelová televize, nicméně je otázkou, zda svým ohlasem překročí domovy důchodců a nemocnice. Barroso pronese svou řeč v ranních hodinách, a nikoliv v hlavním vysílacím čase tak jako v USA. Na druhou stranu si lze snadno tipnout, jaký prostor vyhradí noviny článku, které bude o události informovat: v nejlepším případě malý sloupek v rubrice události ve světě.

Spojené státy evropské už existují

Buďme upřímní: stav Evropské unie je jen slabý odvar americké verze, zejména když sledujeme jeho efekt. Evropa a USA není totéž. Pro nedostatečný zájem tu ale není opodstatnění. Spojené státy evropské tvoříme už nyní, mnohem víc, než si uvědomujeme. I když je pravda, že v některých oblastech je evropská centrální administrativa ještě mnohem slabší než americká. Například v zahraniční politice.

Reklama

Kdyby se Barack Obama rozhodl zaútočit na Sýrii, tak by se tak prostě stalo. Předseda Evropské rady Herman Van Rompuy takovou moc nemá, už jen proto, že nemá armádu. Nicméně v jiných oblastech má Brusel na osmadvacítku členských států větší vliv než Washington na padesátku států amerických. V posledních letech se v důsledku krize eura vliv Evropy na členské státy ještě prohloubil.

Diskuze o národním rozpočtu jsou nyní zcela zastíněny tím, co Evropa povoluje, a co ne. Vláda může teatrálně jmenovat nového ředitele státních drah, ale rámec, jímž se bude řídit, je vymezen souborem evropských předpisů pro železniční dopravu. Stejně tak evropská legislativa stanovuje způsob fungování poštovního a energetického trhu. I o cenách volání z mobilního telefonu rozhodují evropské instituce. A Evropa reguluje celou řadu dalších věcí, od definice čokolády po způsob upevňování očí na plyšových medvídcích.

Manévrovací prostor se zužuje

Nyní se všichni třesou vzrušením před vlámskými a federálními volbami (25. května 2014). Ale o evropských volbách, které se budou konat tentýž den, skoro nepadne slovo. Spojené státy evropské jsou přitom v mnoha ohledech efektivnější než Spojené státy americké. To ale z toho či onoho důvodu nechceme vědět. Proč to tak je, nás zajímá ještě méně.

V některých oblastech má národní politika samozřejmě ještě jistý manévrovací prostor. Těchto oblastí ale ubývá a manévrovací prostor se zužuje. Evropa určuje směr a Evropský parlament má na tom velký podíl. Co se týká legislativy, má ostatně poslední slovo. Tentýž parlament by měl zanedlouho volit předsedu Evropské komise a také se vyjadřuje ke každému eurokomisaři.

Když z evropských témat setřeme technický nátěr, rychle si uvědomíme, jaká zásadní ideologická rozhodnutí je třeba udělat: v otázce vztahu mezi růstem a snižováním nákladů, významu kulturní rozmanitosti, sociálních témat a liberalizace, zemědělství a rozvoje.

Evropská politika se může angažovat v mnoha různých směrech a složení Evropského parlamentu má zásadní důsledky. To nás ale vzrušuje méně než odpověď na otázku, zda budeme v dohledné době uplatňovat evropské předpisy v rámci federace, či konfederace.

Evropa se zahnízdila v samých základech důležitých politických rozhodnutí i v drobnostech každodenního života, ale my jsme jí dokázali věnovat jen minimum pozornosti. Evropa zůstává v mrtvém úhlu.