Zpráva o štěstí ve světě, kterou vypracovala OSN, je založená na komplexní metodice počínaje definicí štěstí a definicí státu konče. Tento průzkum si však zaslouží větší pozornost. Některé výsledky jsou zjevné: bohaté země jsou šťastnější. V zemích postižených krizí je však subjektivní pocit štěstí oslaben. Tím ale nelze vysvětlit celkové vnímání štěstí, ani to, proč se Bulharsko ocitlo v tomto žebříčku na 144. příčce.
Jedním z možných vysvětlení je to, že pro popsání stavu země existují různé kulturní modely. Na Balkáně, zejména v Bulharsku, je výrazným prvkem naší kultury to, že si rádi stěžujeme.
V rozvinutějších společnostech je těžké si stěžovat. Pokud si stěžujeme, že žijeme špatně, že nevyděláváme dost peněz nebo že si nežijeme tak, jak bychom si představovali, že těžko najdeme práci. To je důvod, proč se lidé snaží o optimismus, který může působit až nepřirozeně.
Pocit sounáležitosti a uznání
Druhým důležitým faktorem je skutečnost, že štěstí není stav, ale proces. Pokud se nerozvíjíme, nemůžeme být nikdy štastní. Je to jako jízda na kole: nešlapeš-li, spadneš. Musíme jít kupředu, překonávat překážky. Šťastné společnosti jsou ty, které mají nějaký účel, plán.
Bulharsko už ale hodnou dobu žádný směr nemá. Možná je to způsobeno stárnutím populace. Je však zcela zřejmé, že netušíme, kudy se naše země ubírá.
Dalším faktorem je definice štěstí. Je to pocit sounáležitosti. Musíme mít pocit, že jsme součástí společenství, která nás uznává. Možná proto jsou skandinávské země s vysoce rozvinutý sociálním státem na vrcholu žebříčku. Sociální stát poskytuje určitou formu sounáležitosti. Od devatenáctého století dává pocit, že máme práva, že nás stát podporuje, vzdělává, stará se o nás.
V Bulharsku byl sociální stát rychle pohřben. Nejen že už tento projekt dál nesledujeme, ale přišli jsme i o to málo, co jsme díky němu získali. Dnes Bulharům zbyl jen pocit, že jsou úplně k ničemu.
Sociální rozdíly se prohlubují
Tato forma kapitalismu, která se prosadila v zemích, jako je ta naše, samozřejmě potřebuje lidi. Snaží se získat naši půdu, naše domovy, něco vybudovat. A my jsme odsouzeni k tomu, abychom hledali štěstí v zahraničí.
Důležitá je také přímá úměra mezi bohatstvím a štěstím, zejména pak ve vnímání rozdílů mezi bohatými a chudými. Ve skandinávských zemích dochází k výraznému přerozdělování bohatství, a tím ke snižování sociálních rozdílů. V Bulharsku patří tyto rozdíly k největším na světě. Předběhlo nás zřejmě jen Lotyšsko. Sociální rozdíly se prohlubují. V Bulharsku rádi soupeříme: soused má vždycky něco navíc. Toto smýšlení vyživuje nespokojenost a nutí nás k otázkám: jsme úspěšní? Neměli bychom se více snažit?
Nic naplat, že jsou Bulhaři bohatší než občané lecjakého afrického státu, i tak jsou nešťastní, protože ostatní členové společnosti jsou ještě bohatší. Tato nevyváženost oslabuje vnímání štěstí.
Ke štěstí vedou tradiční hodnoty
Svou roli může sehrát i náboženství. Náboženský duch nás utvrzuje v tom, že vše je na svém místě a v pořádku. Náboženství je ale už jen fasáda, která na lidovou psychologii přestala mít vliv. Je to však jen jedno z možných vysvětlení našeho pocitu neštěstí.
Posledním faktorem je vztah mezi štěstím a hodnotami přesahujícími materialismus, který předpokládá hierarchii a nerovnost. Je velmi snadné ocitnout se v materialistické hierarchii na samém konci. Hodnoty dávají smysl našim životům a tomu, co děláme. Díky tomuto řádu věcí je každý z nás důležitý. Když uděláte něco pro lidi kolem sebe, máte dobrý pocit z vykonané práce, jako kdybyste to dělal pro rodinu. Dělat něco pro blízké dodává člověku pocit, že je to důležité, že to má význam.
Naopak na úrovni vlády nebo národního hospodářství se cítíme bezvýznamní. Nic už nemá smysl, dokonce ani hodnoty. Ztrácíme pocit, že nějaký jednoduchý skutek může mít nějaký pozitivní dopad a může dát životu smysl. Ztrácíme pocit, že jsme součástí většího celku. A to nás vytlačuje na spodní příčku žebříčku OSN.
Začali jsme věřit, že vše závisí na penězích, že všechno kolem nás je materiálního charakteru, zatímco zpráva OSN o štěstí ve světě vykazuje přímou souvislost mezi národy, které si dokázaly uchovat tradiční hodnoty, jako je štědrost.