Berlín, 29. září 2013. Angela Merkelová byla ve zcela bezprecedentním vítězství znovu zvolena kancléřkou. “Žena, ktará zachránila Německo” je hvězdou shromáždění příznivců pod Brandenburskou bránou. Po několika děkovných slovech a v neobvykle okázalém gestu kancléřka z kapsy saka vytáhne bankovku 100 nových marek a mává s ní davu. Dav nadšeně řve. Každý gestu rozumí: Noční můra eura je za námi, skončila už před více než dvěma lety.
Události 16. září 2011, „dne, kdy zemřelo euro” by mohly mít jen o málo méně dramatický začátek. Poslední rána důvěryhodnosti eura totiž nepřišla po dalším dni burzovního zmatku či nějakém velkém summitu, ale ze strany panelu soudců německého Ústavního soudu v Karlsruhe. V nevětrané konferenční místnosti zdobené pouze německou vlajkou tři němečtí právníci středního věku odsoudili jednotnou evropskou měnu s takovou samozřejmostí, jako kdyby šlo o nový zákon o zákazu nebezpečných psů. Bylo seznáno, že pokračující financování zbytku Evropy německou vládou je „protiústavní”. „Monetizace zahraničních dlužních nástrojů je v rozporu s ústavou federální republiky.” A bylo po euru.
Soud svůj verdikt oznámil v 11 hodin a 11 minut dopoledne. V poledne už byla téměř každá banka v eurozóně zavřená. Bankomatům brzy došly bankovky, když se vyděšení střádající pokusili dostat ke svým životním úsporám. Jako majitelé domů neschopní splácet hypotéku odevzdali ředitelé bank klíče od svých pokladen. Zas jednou to byl problém vlád. Jenže těm už tentokrát taky došly peníze.
Celý článek si můžete přečíst zde.