Mám takový pocit, že už jsme tohle zažili, ne? Malá země, která se ocitla v nesnázích. Zadlužená až po krk a obtěžkána iluzorními vyhlídkami na zlepšení. Nikde žádný dobrovolník, který by jí půjčil peníze. A vedoucí představitelé navzdory nečasu občany ujišťují, že je všechno v pořádku, neboť volby jsou nablízku. Pak následuje reakce Bruselu, který zachraňuje situaci, protože státní bankrot by mohl potopit celou eurozónu. Před půl rokem Řecko, nyní Irsko. Portugalsko, Španělsko a Itálie jsou další na řadě. Hospodářská krize posledních dvou let krutě odhalila veškeré nedostatky evropského projektu.
Když se eurozóna rozvíjela, jednali půjčující se všemi jejími členy srovnatelným způsobem. Nezáleželo na tom, zda se pod kapotou růstu skrývá loudavý Citroën „Kachna“ (Řecko), anebo klenot v podobě osmiválce turbo (Německo). S příchodem krize v roce 2008 začali půjčující pod karosérii nahlížet. Vyšlo tak najevo, že žádný společný evropský motor ve skutečnosti neexistuje.
Několik dnů Irové tvrdošíjně skandovali slogan z doby boje za nezávislost: „Ourselves Alone“ („Sami samotní“). A to všechno proto, aby nakonec pod nátlakem významnějších států EU kapitulovali. V následujících týdnech tak do Dublinu poputuje několik desítek miliard euro unijní pomoci.