Na vývěsce figurují: panoramatické fotky Kremlu, bílo-modro-červená vlajka Ruské federace a velký nápis v azbuce nabízející „širokou škálu ruských výrobků“. V regálech obchodů je toho k nasycení ruské duše spoustu – počínaje pohankovou kaší přes povidla až po kysané zelí. Tyto výrobky se obyčejně ve Španělsku shánějí těžko, ale v hypermarketu Marbella ve známé španělské turistické destinaci Costa del Sol, jich mají dostatek a za docela rozumné ceny. Za něco málo přes euro je možné koupit tvaroh, který v regionu nikde jinde nenajdete […]. Rusové se zcela očividně stali nejvyhledávanějšími zákazníky Slunečného pobřeží.
Nákupy Rusů v roce 2007 představovaly podle údajů španělského ministerstva vnitra jen 1,1 procenta z celkové sumy, kterou cizinci ve Španělsku utratili. Během pár let jejich útraty dosáhly 8 procent. Dnes ruští zákazníci utrácejí v barech a restauracích v průměru dvakrát více než ostatní cizinci.
Do Španělska jich přichází čím dál víc. Země minulý rok přivítala kolem 1,2 milionu Rusů, tedy čtyřikrát více než v roce 2007. Na konci roku se očekává, že padne nový rekord v návštěvnosti. V takovém kontextu není nic překvapivého na tom, že se zdejší úřady rozhodly zřídit stálé zastoupení v Moskvě, odkud už nyní létají přímé spoje do Almeríe a Malagy.
„Zlatý trojúheulník“
Mnozí Rusové tak do Malagy,metropole Slunečného pobřeží, nejezdí už jen jako turisté, ale jako rezidenti s trvalým pobytem. Loni Rusové koupili zhruba každou desátou nemovitost. Oficiálně jich tu na stálo žije 4 000, místní média ale hovoří až o sedminásobku.
A nejsou to jen tak ledajací obyvatelé. Usazují se hlavně v oblasti, které se říká „zlatý trojúhelník“, s centrem v Marbelle. Město se potýká se stejnými problémy jako zbytek země, s korupčními skandály a vysokou mírou nezaměstnanosti. Ta tu ale není příliš vidět, rozhodně ne v Puerto Banús, enklávě bohatých.
„Milion eur,“ udá Andrej Vlasenko bez váhání průměrnou cenu, kterou jeho zákazníci zaplatí za nákup domu. Vlasenko se z Moskvy do Španělska přestěhoval před patnácti lety a od roku 2007 tu vede se svým společníkem realitní agenturu Costa Garant.
Jen v Moskvě existuje 250 realitních kanceláří, které se specializují výhradně na transakce ve Španělsku. Jejich prostřednictvím se Rusům podařilo ovládnout luxusní realitní trh v „zlatém trojúhelníku“.
Hlavní agentury ve městě Puerto Banús mají vývěsní štíty v azbuce. Ty převažují nad nápisy v angličtině nebo španělštině. „Španělé si nepůjdou koupit dům do ruské agentury. I kdyby chtěli, nemají na to,“ usmívá se Vlasenko, který se zabývá jen seriózními klienty, tedy těmi, kteří si mohli dovolit vilu v La Zagaletě.
To je pomyslná hranice, která odděluje obyčejné boháče od těch skutečně bohatých. La Zagaleta leží na zelených kopcích s pohlednicovým výhledem na pobřeží a čítá 220 vil. Nejmenší parcela měří 3 tisíce čtverečních metrů, největší přes 10 tisíc. Ceny se pohybují mezi 4 a 25 miliony dolarů (3-19 milionů eur). K tomu, abyste si zde mohli koupit nemovitost, ale nestačí být jen bohatý: rezidenti mají právo volit a odmítnout kandidaturu potencionálního souseda, který by zde mohl narušovat klid. Mezi odmítnutými kandidáty figurují například popová zpěvačka Shakira nebo fotbalista David Beckham. Bývalý starosta Moskvy Jurij Lužkov se s odmítnutím nesetkal. Na jeho pozemku se nacházejí jmenovitě tři včelí úly, malý ovocný sad a soukromá lovecká obora.
Některá média spekulují o důvodech této náhlé nákupní horečky. Rusy prý nepřilákalo jen 320 slunečních dní v roce a mangovníky. Hospodářská krize, která ve Španělsku dosahuje vrcholu a zdaleka není u konce, nutí madridskou vládu hledat usilovně nové zdroje peněz. Minulý rok vláda oznámila, že chce udělit povolení k pobytu všem cizincům, kteří v zemi investují nejméně půl milionu eur. Tisk se domnívá, že to ulehčí život mnoha ruským podnikatelům, kteří jsou aktivní na trhu Evropské unie. Zákon vejde v platnost letos na podzim.
Slunce a praní špinavých peněz
Loni v lednu se stal jedním z nových šéfů ruské mafie Zacharij Kalašov, který si od roku 2006 odpykává ve Španělsku trest odnětí svobody. „Povýšen“ byl poté, co byl na začátku letošního roku v Moskvě zavražděn jeho tchán, Aslan Usojan, známý jako „Děd Chasan“ – jeden z nejmocnějších mafiánů bývalého Sovětského svazu a neformální předseda Klubu 11, rady šéfů ruských zločineckých organizací.
Před zatčením Kalaš úřadoval ve své nádherné vile v Marbelle, které vyšetřovatelé přezdívali „malý Petrohrad“. Dostal devět let nepodmíněně a pokutu 20 milionů eur za praní špinavých peněz. Takový je postup ruské mafie ve Španělsku: místo toho, aby si kriminálníci špinili ruce barbarskými zločiny, sahají po ilegálních finančních operacích a korupci. Uvěznění následníka „Děda Chasana“ je však doposud jediným úspěchem španělské justice v boji proti organizovanému zločinu z východní Evropy. Místní prokuratura vykazuje téměř naprostou neschopnost: ve třech hlavních soudních řízeních s ganstery v posledních letech nebyl nikdo odsouzen, a to ani z řad zahraničních zločinců, ani jejich lokálních partnerů. Jedním z mála těch, kteří prošli vězením, byl krátce před svou smrtí v roce 2004 bývalý starosta Marbelly Jesús Gil, symbolická postava vztahů mezi Rusy a „zlatým trojúhelníkem“.
Gil byl donucen k rezignaci v roce 2002 poté, co byl obviněn ze zpronevěry finančních prostředků, které z části putovaly jeho četným známým z východní Evropy, z nichž mnozí měli styky s mafií.