Tvar molekuly DNA je podle mě nesmírně krásný. Sledovat dvojitou šroubovici, spirály, které se obtáčí jedna kolem druhé, vztahy tvořené párováním bází, je jako objevit základní princip života. DNA evokuje geny, náš genotyp, a na základě této asociace bych se rád zamyslel nad politikou.
Přestože to politiku značně zjednodušuje, řada mých krajanů si téměř nepochopitelný vývoj naší země k větší prosperitě a lepší kvalitu života v poválečných desetiletích spojuje s Norskou stranou práce [Det norske Arbeiderparti – dříve zkratka DnA, dnes AP]. Pro poválečné generace proto nebyla rovnice DnA = DNA tak zcela nepatřičná.
Ve svém díle Proti morální prázdnotě: obnovme sociální demokracii historik Tony Judt tvrdí, že jsme nezažili výraznějších pokroků, než byly ty, které charakterizují konsenzuální období sociální demokracie. Už jen málokdo si dnes spojuje Stranu práce s DNA. Zdá se spíš, že A jako práce nahradilo B jako banka [DNB je velká norská banka].
Dříve to bylo tak, že se trochu vezme bohatým a dá se chudým. Dnes chtějí být všichni bohatí. Náš morální genotyp se změnil. Kolektivní úsilí o spravedlivé rozdělení bohatství nahradila individuální honba za co největším ziskem.
Tahle kritika nepatří jen Straně práce. Na poválečném politickém úsilí severských zemí bylo obdivuhodné to, že směřovalo k nalezení alternativy k socialismu a kapitalismu, k jakési třetí cestě. Od tohoto hledání už se dnes upustilo. Mentalita DNB získala převahu.
Norsko a.s.
Není tomu tak dlouho, co nám připadalo samozřejmé, že základní společenské služby (vzdělání, zdravotnictví, péči o seniory, veřejnou dopravu, výzkum, infrastrukturu) lze udržovat i pomocí jiných podnětů, než je jen finanční zisk. Dnes komerční aspekt pronikl i do těchto sfér spolu s myšlenkou privatizovat úplně všechno.
Uniká nám, že plýtváme svým dědictvím – vírou v morální principy, jako jsou rovnost, spravedlnost, solidarita – a nahrazujeme je jediným pojmem svoboda. A protože ideologickou debatu nahradila politika jako velké představení, v němž se soutěží o nejhezčí volební stánek, chápe už jen málokdo, že jsou to dva různé modely společnosti. Neboť více svobody vždy znamená méně rovnosti a větší rozdíly mezi lidmi.
Co mi tu schází ze všeho nejvíc, je snaha postavit se dogmatu „vyššího růstu“. Myšlence, že růst může trvat věčně a že pro národ jsou nejdůležitější vysoké zisky. Norská společnost se změnila v podnik: Norge AS [Norsko, a.s.].
Jak jsme ale zbohatli! Tak, že nás to skoro umrtvilo. Zbytek světa neexistuje. Je příznačné, jak málo se volební kampaň zajímá o současnou mezinárodní politiku a stav naší planety.
Dáváme najevo nelibost, když jsme v zemích, kde si bohatí postavili enklávy, kam druzí, chudí, nesmí. Ale už nevidíme, že to děláme také. Celé Norsko se stává enklávou, už zbývá jen postavit na hranici vysokou a dlouhou zeď zakončenou skleněnými střepy.
Rozmazelá země
Úžasný nález ropy z nás udělal prosperující a rozmazlenou zemi. Štěstí si ale žádá, abychom umlčeli svědomí. Prochází nám, že se obohacujeme během válek aneb jak napsal ve svém editoriálu 3. srpna deník Aftenposten: „Když se světu nedaří, Norsko si vede dobře.“ Těžší je ale zavírat oči před škodami, které způsobuje atmosféře zpracování ropy a zemního plynu.
Skoro každý den čteme v novinách, že klimatické změny vyžadují nový způsob hospodářství. Jedna věc je ale jistá: Norsko za něj bojovat nebude. Takový krok by byl natolik nepopulární, který by si ho naši politici netroufli navrhnout.
Spokojují se se symbolickými opatřeními a „uhlíkovou daní“, která nikterak neomezuje těžbu. Politici sice mluví o své povinnosti usilovat o ekonomiku bez CO2, ale v zákulisí se snažít hledat a využívat další ložiska zemního plynu a ropy.
A většina Norů je podporuje. Protože kdo by si přál přísnou mezinárodní dohodu o klimatu, která by v Norsku brzdila rozvoj výroby ropy? Kdo by si přál nižší ceny ropy, které by oslabily norskou ekonomiku, zvýšily nezaměstnanost a zbrzdily prosperitu?
Naše bohatství založené na ropě je velmi choulostivé. Proto se snažíme skrýt morální dilema, které s sebou nese, i když jsme si vědomi negativních dopadů těžby ropy.
Neměli bychom přemýšlet nad politikou, která by přinášela radikální změnu systému? Proč všichni nevolíme kandidáty, kteří ji podporují? Protože chceme stále více. Protože zemi nevládne DNA, ale v přeneseném významu DNB. Norsko se stalo bankou, což představuje také demokratický problém.
Sbohem, sociální demokraté?
Po osmileté vládě bude zřejmě koalice sociálních demokratů dosluhujícího premiéra Jense Stoltenberga se Zelenými v parlamentních volbách (9. září) poražena.
Poslední průzkumy podle deníku Aftenposten naznačují, že pro ni bude hlasovat 40,8 %, zatímco 54,6 % voličů dá přednost středopravicové koalici konzervativní Erny Solbergové, k níž patří i populisté z protiimigrační Pokrokové strany (FrP), které průzkumy předpovídají třetí místo.
Hlavním tématem předvolební kampaně bylo využití ropného bohatství a perspektivy řešení, až se zdroje vyčerpají, zavedení daně z bohatství a reforma zdravotnictví, píše deník Dagbladet.