Studentské manifestace, které vypukly 10. listopadu v Londýně, nemají rozsah protestních hnutí proti válce ve Vietnamu šedesátých let, ani bouří proti daním poll tax vlády Margaret Thatcherové v roce 1990. To, že se asi 50 000 osob vydalo do ulic protestovat proti zvyšování univerzitního školného, však svědčí o rostoucí opozici proti liberálně-konzervativní vládě. Manifestace se bohužel náhle zvrhla, když se hrstka jednotlivců uchýlila k násilí.
I poté, co se situace uklidní, však zůstane silný pocit nespokojenosti s plány vlády na snížení veřejných prostředků určených na vysokoškolské vzdělávání a vyrovnání této ztráty drastickým zvýšením maximální částky školného, o které školy mohou studenty žádat. Nejjednoznačnějším důvodem tohoto rozpočtového snížení je ekonomická krize. Ze všeobecnějšího hlediska se však konflikt týká strukturální otázky, jež pálí celou Evropu: Kdo by měl platit účet za zvýšování úrovně vzdělávání mladých?
Polovina mladých jde na vysokou školu
„Ekonomiky blahobytu“ se dlouho spokojovaly s omezeným počtem vysokoškolských absolventů. Švédsko, které bylo v 50. letech jednou z nejbohatších zemí světa, čítalo relativně nízký počet absolventů a nabízelo krátké vysokoškolské programy. Dnes studuje v mnoha evropských zemích vysokou školu třetina až polovina mladých. Zaprvé je to proto, že rostoucí počet profesí vyžaduje univerzitní diplom, zadruhé protože demokratizace přístupu k vyššímu vzdělání je pokládána za žádoucí cíl.
Celý článek si můžete přečíst na stránkách Presseurop.